Zámek Valtice
V 11. století majetek passovské šlechty, potom pánu ze Seveldu a Feldsbergu. Ve 13. století rozděleny mezi pány z Kuenringu, Pottendorfu a Rauhensteinu. V roce 1395 získává Valtice Johann z Liechtensteinu. Hrad zbudovaný dřívějšími majiteli, později přestavěný na renesanční zámek, je upraven v barokním slohu. Z tohoto období, z roku 1680, pochází také morový sloup. Tento objekt je jednou z nejmonumentálnějších staveb ranného baroka na Moravě. Podle projektu významných architektů Martinelliho, Erny a Tencally zde stavební úpravy pokračovaly až do roku 1730. Parkové plochy s rozmanitými stavbami spojují okázalá sídla ve Valticích a Lednici do jednoho harmonického celku. Rovněž interiéry zámku jsou svým bohatým barokním vybavením dokladem životního stylu své doby. V pozoruhodném kostele z let 1631 - 1671 je nad oltářem umístěn Rubensův obraz "Nejsvatější trojice" a další z Rubensovy dílny. Město Valtice má výhodnou polohu na samých hranicích mezi Moravou a Rakouskem. Dodnes se zachovala část městského opevnění. Je zde i staletá vinařská tradice, každoročně se pořádají v zámeckých jízdárnách vinné trhy.

Apollonův chrám
Nad Mlýnským rybníkem je výraznou dominantou chrám boha slunce. Pochází z roku 1817 a je dílem architekta Josefa Kornhäusela. Tato stavba, podobně jako řada dalších, vznikla díky mimořádnému citu Jana I. z Liechtensteinu, pro tuto zdánlivě málo atraktivní krajinu. Ve středu terasy nesené dórskými sloupy, je půlkruhový výklenek, v němž je zajímavý reliéf zpodobňující boha Apollona na slunečním voze. Výtvarná výzdoba je doplněna sochami symbolizujícími čtvero ročních období.

Hraniční zámeček
Byl postaven rovněž za knížete Jana I. z Liechtensteina v roce 1827 na bývalé hranici mezi Moravou a Rakouskem. Byl zbudován na močálovité půdě, která musela být nejdříve zpevněna dřevěnými piloty a rošty, na které pak byly položeny základy objektu. Horní část tvoří tři oddělené sály s možnými příchody i příjezdy z obou stran po vyvýšených terasách. Za pozornost stojí zejména prostřední - velký zrcadlový sál, z kterého je možné vystoupit na terasu, odkud je zajímavá vyhlídka na Hlohovecký rybník a blízké okolí.

Belvedér
Zámeček v těsné blízkosti Bezručovy aleje u Valtic byl zbudován podle plánů architekta Josefa Kornhäusela jež realizoval správce panství Frank. Ve voliérách u zámečku budilo zaslouženou pozornost návštěvníků množství pávů, perliček a zlatých bažantů.

Kostel v Lednici
je dnes nedílnou součástí lednického zámku. Tato sakrální budova v minulosti několikrát změnila místo. Podle dobových dokladů byla na území Lednice v první polovině 15. stol. zaznamenána jako kamenná stavba , kterou v roce 1425 vyplenili husité. Na základě povolení papeže Inocence VIII. byl během necelých pěti let zbudován kostel, dokončený roku 1495. V roce 1579, jak praví kamenná děkovná deska, byl přestavěn, rozšířen a zveleben. Historie této stavby však pokračuje. V roce 1731 byl dokončen kostel nový, v pozdně barokním slohu, a to v místě kde stojí dnes. Poslední novogotická přestavba zámku ovlivnila i tuto část. V letech 1848 - 1851 dostává svoji současnou podobu. Menší úpravy pokračovaly v roce 1856, kdy do zdí chrámové lodi, která nebyla nijak výtvarně zdobena, umístili František a Adolf Angelerovi 14 basreliéfů křížové cesty. Mistrovské dílo sochaře Kliebra s Kristem na kříži, které bylo dříve dominantním prvkem hlavního oltáře přemísťuje architekt do chrámové lodi. Novy oltář obohatil svými obrazy František Ittenbach. Doslova filigránskou řezbu, převážně v dubovém dřevě, provedla patrně vídeňská firma Karla Leistlera. Je zde umístěn také gotický reliéf "Smrt panny Marie". Rekonstrukce kostela byla dokončena v roce 1858. 

Židovská obec měla v Lednici synagogu a hřbitov. Tato obec násilně zanikla v roce 1939 a její synagoga byla za okupace zbořena. Památkově chráněný hřbitov byl počátkem sedmdesátých let přeměněn v travnatou plochu.

Maurský dům
v maurském slohu přestavěný architektem Wingelmullerem, sloužil částečně jako parní lázně a současně jako technické zázemí pro zavlažovací systém parku. Zde umístěná turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce. Byla jako jedna z nejstarších zachovaných zařízení tohoto druhu na našem území předána Technickému muzeu v Brně. Čerpadla zavlažující parkové plochy stále plní svoji funkci a jejich prostřednictvím získávají užitkovou vodu rovněž další podniky. Stavba, ale hlavně funkce s ní spojena, měla doslova dramatický průběh. Předcházelo ji dílo budované Václavem Josefem, prováděné stavitelem Breguinem. Již po dvanácti letech byly nutné nákladné opravy a v zápětí byla tato čerpací stanice zrušena jako nepraktická. Nový projekt byl přijat v roce 1785 a téhož roku započala jeho realizace.

Jubilejní kašna
na náměstí byla postavena v roce 1898 u příležitosti čtyřiceti let vlády knížete Jana II. Po 2. světové válce byla znehodnocena odstraněním mramorových desek a položením asfaltového koberce kolem ní, takže nyní je pod původní úrovní náměstí. Stavební zásahy v okolí způsobily, že voda z kašny již neteče.

Randez-vous
Jak název tohoto saletu mezi Lednicí a Valticemi napovídá, scházeli se zde účastníci honů. Stavba byla symbolicky věnována bohyni lovu Dianě, o čemž svědčí latinské nápisy na průčelí. Inspiračním prvkem, podobně jako u pařížského Vítězného oblouku, se staly triumfální oblouky římské. Randez-vous stojí v oboře, která byla dříve obklopena 3 km dlouhou zdí. Podle Hardtmuthových plánů toto dílo realizoval architekt Josef Kornhäusel v létech 1810 - 1813. Výzdobu tvoří reliéfy znázorňující dramatické scény z lovů.

Reistna
Na vyvýšenině u Valtic, známé také jako Homole, zbudoval v létech 1811 - 1817 architekt Hardtmuth na objednávku knížete Jana I. Josefa památník otci a bratřím. Galerie kolosálních dimenzí spočívá na 24 korinstkých sloupech. Z její terasy se dá doslova vychutnat pohled na otvírající se panorama širokého okolí. Po plebiscitu v roce 1920 bylo Valticko včetně Reistny připojeno k Československu. Od konce čtyřicátých let do roku 1990 byla nepřístupná veřejnosti.

Lednické rybníky
Rybníky, jak je známe dnes mezi Lednicí, Valticemi a Mikulovem, byly zakládány již od 15. století. Půvab rybníku Mlýnského je umocněn stavbou Apollonova chrámu na návrší. Prostřednímu rybníku dominuje skromná, ale pro ornitology významná stavba Rybničního zámečku a na terénních vyvýšeninách pak impozantně působící chrám Tří grácií a Nový dvůr. Tyto stavby byly s velkým citem vsazeny do krajiny a prostřednictvím průhledů v lesních porostech se staly estetickými prvky harmonicky skloubenými s krajinou. Dominantou Hlohoveckého rybníka je Hraniční zámeček. Nesyt byl donedávna se svojí plochou 322 ha největší vodní nádrží na Moravě.

Rybniční zámeček
postavil na mírném návrší nad Prostředním rybníkem v roce 1816 architekt Kornhäusel. Tato jednoduchá klasicistní stavba sloužila původně k setkání lovců a honců před zahájením lovu ryb a ptactva. Zámeček v roce 1928 věnovali Liechtensteinové pro potřeby ornitologů a hydrobiologů. V současné době je zde umístěna expozice zaměřená především na vodní ptactvo a je, stejně jako zámeček, spravována Vysokou školou zemědělskou v Brně. Objekt je po předběžné domluvě přístupný.

Lovecký zámeček
sloužil jako zázemí při parfórzních honech v parků a jeho okolí. Z terasy měli možnost sledovat tuto podívanou ti, kteří se honů zúčastňovali pouze jako diváci.

Tři Grácie
"chrám" postavený, na návrší Prostředního rybníka směrem k Valticím, roku 1825 architektem Engelem. Je to polokruhová stavba s dvanácti iónskými sloupy. V nikách jsou osazeny kopie antických soch. Většinou představují můzy a symboly lidské činnosti. Větší část interiéru zabírá "mramorový sál" (proveden technikou štukolustro). Původně zde umístěná plastika sochaře Kieslinka Psyché byla převezena do Valtic a socha Afrodita zničena za 2. světové války. Na nádvoří před kolonádou je umístěno sousoší Tří Grácií - řeckých bohyní Athény, Artemidy a Afrodity. Toto vynikající dílo profesora Fischera bylo přemístěno ze zámeckého parku v Lednici.

Nádraží
Neobvyklá stavba nádraží byla zbudována v roce 1921 z materiálů vyráběných v Poštorenské cihelně, která se specializovala na glazovanou keramiku. Také kostel v Poštorné a v Ladné byl, mimo jiné, postaven z těchto materiálů.

Obelisk
zvaný Facka. Podle lidového podání zde kníže dal políček manželce za to, že prohrála v karetní hře během jedné noci panství Pálava. Obelisk je však památník na počest uzavřených válek mezi Rakouskem a Francií. K mírové dohodě došlo po jednání v Leobenu 17.11.1796 v Campo Formio. Důvodem zbudování tohoto památníku byla pravděpodobně skutečnost, že kníže Jan I. se zúčastnil těchto devět let trvajících bojů jako pobočník arcivévody Karla I. a jeho zásluhy mu vynesly hodnost polního maršála. Původně k Obelisku vedla topolová alej, jejíž zbytky jsou dosud patrny. Okolí neslo neopakovatelné znaky lužní krajiny. Její vegetaci zdevastovali v minulých desetiletích zemědělci, obhospodařující tyto pozemky. Stavba má 24 m a je zbudována z pískovcových kvádrů.

Nebe - Peklo
takto se lidově nazývají umělé jeskyně v zámeckém parku a kamenná brána na cestě směrem k minaretu. Jeskyně byla vybavena četnými barevnými okénky, jimiž do ní vnikalo světlo a na stěnách z neopracovaného kamene tvořilo neobvyklé optické kresby. Tento soubor romantických staveb v parku uzavírá akvadukt, který byl údajně součástí zavlažovacího systému parku.

Svatý Hubertus
Letní otevřená kaple na trojbokém základu sloužila k díku vzdání za zdařilou honitbu. Dominantní je socha svatého Huberta - patrona lovců provedená v bílém pískovci, stejně jako celá stavba. Tento zajímavý lesní monument byl zbudován jako poslední ze saletů Lednicko-Valtického areálu v období poslední přestavby zámku Lednice za knížete Aloise II.

Nový dvůr
Na našem území výjimečná empírová stavba, která neměla jen estetický účel v krajinné kompozici, ale soubor budov, jež tento komplex tvořil, byl pořízen pro chov ušlechtilých krav. V posledních letech se zde chovají koně. Dochovala se arkádová zeď s rotundou, v jejímž interiéru je bohatě malbou zdobený sál pro reprezentační účely. Na Novém dvoře je možno pozorovat doklady o vkusu a zálibách Liechtensteinú, zejména však jejich snahu o harmonii mezi krajinou, architekturou a praktickou potřebou.