Minaret, nejznámější a nejpodivuhodnější stavba zámeckého parku v Lednici, byl vystavěn v letech 1797 – 1801 ředitelem knížecí stavební kanceláře Josefem Hardtmuthem na přání knížete Aloise I. z Liechtensteinu. Knížecí rodině i návštěvníkům parku sloužil jako rozhledna, z níž si mohli prohlédnout nově budovaný anglický park a řadu drobných staveb v okolí. Vzhled minaretu s mešitou výrazně ovlivnily podobné stavby vybudované ve významných evropských zahradách. Patřily k nim pagoda a mešita v anglické královské zahradě v Kew, mešita v zahradě hessensko-kasselského vévody ve Schwetzingenu či vyhlídková pagoda v parku francouzského zámku Chanteloup. Zatímco kníže Liechtenstein viděl většinu těchto staveb při svých cestách, architekt Hardtmuth se inspiroval zejména rozsáhlou vzorníkovou literaturou, např. předlohami Georgese-Louise Le Rougea a Christiana Caye Lorenze Hirschfelda.

V této souvislosti je nutné dodat, že pojem „orientální“ v sobě na sklonku 18. století obsahoval téměř vše, co přicházelo z východu, bez ohledu na to, zda šlo o vlivy z muslimského, čínského či japonského prostředí. To, že přesnému rozlišování jednotlivých stylů nepřikládal téměř nikdo větší váhu, nejlépe vyplývá z dobových označení samotného lednického minaretu: orientální věž, východní věž, mešita nebo babylonská věž. 

Nezapomeňte si v této místnosti povšimnout také šachového stolu, který je jedním z mála původních artefaktů orientálních sbírek Liechtesteinského rodu.

Vstoupili jsme do sálu, který je vybaven nábytkem v maurském stylu – ebenové dřevo je vykládáno perletí. Dále tuto místnost zdobí lampa z počátku 19. století, která s největší pravděpodobností sloužila jako model pro další dekorační osvětlení staveb v orientálním stylu. 

Kupole čtyř nárožních místností i stropy zbývajících čtyř vnitřních místností jsou vyzdobeny zcela podle osmanské tradice. Především výzdoba kupolí se tváří jako velmi zdařilá kopie svých tureckých předchůdkyň. Objevují se zde jak florální, tak i geometrické vzory, především úponkový a hvězdicový ornament shodující se tvary i barevností. Zlaté nápisy v modrých kartuších, jež jsou viditelné na spodním okraji kupolí, však nemají žádný význam. Jedná se o běžný dekorativní prvek napodobování kaligrafického ztvárnění arabského písma, který se hojně využíval, a dodneška využívá, v celém islámském umění. Dále byly stropy původně zdobeny polodrahokamy, které jsou nyní nahrazeny skleněnými replikami. 

Iniciátorem výstavby minaretu byl vládnoucí kníže Alois I. z Liechtensteinu (1759–1805), který patřil k nejbohatším aristokratům v habsburské monarchii přelomu 18. a 19. století. O výchovu poněkud nezvladatelného mladého prince se nejdříve staral mimořádně vzdělaný Angelo Soliman, původně černošský otrok z kmene Kanuri, který se v liechtensteinských službách vypracoval z pážete na jednoho z klíčových osob knížecího dvora. Život vzdělaného a kultivovaného knížete ovlivnily především jeho cesty do západní Evropy. Přelom osmdesátých a devadesátých let 18. století strávil zejména ve Francii a Anglii, kde se seznámil nejen se začínající průmyslovou revolucí, ale také s životním stylem nejvyšší britské aristokracie, se kterým úzce souvisela i záliba v anglických zahradách. Krátce po svém návratu do monarchie v roce 1794 začal s úpravami lednického parku, z něhož se měl následně stát nejvýznamnější anglický park ve střední Evropě. Kromě minaretu se během jeho života stala součástí parku i řada dalších exoticky působících staveb navržených architektem Josefem Hardtmuthem: holandský rybářský domek, egyptské lázně, římský akvadukt, čínský letohrádek nebo replika dřevěné slovácké koliby.

Výstavba minaretu je obestřena několika pověstmi:

„V roce 1795 kvůli rozšiřování zahrad před zámkem kníže vykoupil stávající kotovicové domky s doškovými střechami, starou radnici i kostel s tím, že je nově pro obec nechá postavit na jiném obecním či svém pozemku. S obcí o tom uzavřel smlouvu, která byla pro Lednické velmi výhodná. Purkmistr si měl s pasovským biskupstvím jen vyřídit souhlas ke stavbě a k vysvěcení kostela. Tehdejší pasovský biskup však stále otálel se svým vyjádřením, a tak se kníže Alois Josef I. rozhodl, že se prozatím bude zabývat stavbou něčeho jiného. Měl totiž ještě v úmyslu postavit jakýsi obelisk s vyhlídkovou věží v prostoru Blatských pastvin. Lednice totiž leží v rovině a nemá žádný kopec, z kterého by byl výhled do krajiny. Ale stalo se, co vůbec kníže neočekával. Purkmistr tvrdil, že pozemek panstvu nepatří, že je obce a že takovou nějakou stavbu na svém pozemku nechce. Kníže a obec se kvůli tomuto pozemku dostali do sporu, vše se protahovalo a obec, aby mohla svobodně rozhodovat o pastvinách, nakonec ustoupila od předchozí smlouvy s knížetem o stavbě kostela. A proto prý ke stavbě nového lednického kostela nikdy nedošlo. Když kníže nemohl stavět na Blatských pastvinách, rozhodl se, že si vyhlídkovou věž postaví na svých pozemcích u Zámeckého rybníka. Vypráví se, že knížecí architekt Josef Hardtmuth plány na stavbu turecké věže neboli, jak dnes říkáme, minaretu, vypracoval za pouhou jednu noc.“

Kromě pověstí nám informace o stavbě minaretu přináší např. publikace z roku 1840:

„Na podzim 1797 začalo pod vedením architekta Hardtmutha obří dílo zaměstnávající tisíc dělníků, kteří během zimy vykopali jámu rozsáhlou sto čtverečních sáhů a hlubokou šedesát stop. Zatímco čerpadlo neustále odstraňovalo vodu, která do díry pronikala z Dyje, dělníci do ní zarazili pět set olšových pilířů dlouhých osmnáct stop, na které položili devadesát šest dubových roštů, čímž vytvořili pevný základ. Základy tohoto kvádru byly zasypány půdou do výšky terénu a na něm konečně vznikla stavba věže vysoká dvě stě osmnáct stop. V roce 1800 byla stavba hotová, nicméně pozoruhodné bylo už samotné lešení. Jeho konstrukce, obtáčející se dvanáctkrát šnekovitě okolo věže, měla ochranné zábradlí a byla natolik pevná, že po ní bylo možné vynést i kamenné kvádry vážící deset centů. Jeden kaprál jezdectva po něm dokonce vyjel až ke špici, přičemž kůň projevil jen nepatrný strach.“

Minaret byl jedním ze základních prvků sentimentálně–zednářské fáze lednického parku. Ústředním motivem se zde tehdy stalo světlo, osvícení či přímo osvícenství jako oslava a syntéza citu s rozumem. K tomu se také vztahuje pozlacený půlměsíc na věži. Pohledově stavba zakončila průhled jedním z osmi průseků sousední obory Hvězda, stejně jako hlavní osu od zámku.

Lednický zámek, park i minaret byly od nepaměti přístupné veřejnosti. Jedním z důkazů je výňatek z deníku hraběnky Marie Anny Maxmiliány z Hardeggu z roku 1821:

„...Babylonská věž složená z tří set dvou schodů, z jejíhož nejvyššího bodu je velmi daleký a široký výhled. V prvním patře se nachází osm velmi půvabných místností, z nichž je každá jinak vymalovaná a ve stejné barvě pěkně zařízená, zvláště se mi líbila modrá. Odtud jsme šli ke grottě nebo také jeskyni, potom k lázním a nakonec do zámku, kde jsme viděli šedesát pět místností, většinu velmi krásně, a několik dokonce skvostně zařízených.“

Stejně jako německý kancléř Otto von Bismarck, císař František Josef I., proslulý rakouský alpinista Josef Kyselak, syn anglické královny Victorie princ Arthur, malíř Ferdinand Runk, básník Petr Bezruč, princezna Mona z Ománu, korunní princ Alois z Liechtensteinu a řada dalších známých osobností využijte možnost a vystoupejte na ochozy minaretu, odkud máte jedinečný výhled na anglický park a široké okolí. Při následné procházce parkem objevujte malebná zákoutí a cestou k zámku potkáte také drobné stavby, které, stejně jako minaret, připomínají kouzla dávných časů. Každé roční období přináší svou jedinečnou krásu. Užijte si ji.

Děkujeme za Vaši návštěvu.

Podrobnější informace o minaretu naleznete v brožuře, která je k zakoupení na pokladně.