První historická zpráva o této lokalitě pochází z r. 1222. Již tehdy zde patrně stála gotická tvrz s dvorcem, kterou r. 1249 český král Václav I. propůjčil rakouskému šlechtici Sigfridu Sirotkovi. Koncem 13. století se držiteli celé Lednice a nedalekého Mikulova stali Lichtenštejnové, původem ze Štýrska, kteří postupně získali pozemkový majetek na obou stranách moravsko rakouské hranice. Majiteli Lednice se stali v roce 1322. Příslušníci rodu se nejčastěji uplatňovali ve vojenských službách, v renesanci pak v hospodářském podnikání. Od druhé poloviny 15. století se pak příslušníci rodu uplatňují i v nejvyšších zemských úřadech. Již v 16. století patrně Hartmann II. z Lichtenštejna, nechal zbořit zdejší středověkou vodní tvrz a nahradil ji renesančním zámkem. Na sklonku 17. století byla i tato stavba zbořena a vybudováno zde barokní sídlo s rozlehlou architektonicky řešenou zahradou a monumentální jízdárnou, podle návrhu Jana Bernarda Fischera z Erlachu, která se jen v málo pozměněné podobě uchovala dodnes.

Dnešní vzhled Lednici vtiskla přestavba v letech 1846 až 1858, kdy byl zámek nově upraven v tehdy moderním novogotickém slohu. Držitel Lednice Alois Josef II. z Lichtenštejna (1796–1858), diplomat působící v Londýně, pověřuje v roce 1845 vídeňského architekta Jiřího Wingelmüllera přestavbou svého zdejšího letního sídla. Po časné smrti projektanta Wingelmüllera dokončuje dílo jeho asistent architekt Jan Heidrich, zcela v duchu svého učitele. Vyhotovení romantického vnitřního vybavení, které během prohlídky uvidíte v jednotlivých sálech, bylo zadáno tehdejší nábytkářské firmě Karla Leistlera  ve Vídni. Její zaměstnanci vytvořili zhruba během osmi let podle návrhů zmíněných architektů řezbářské bohatství lednických reprezentačních místností. Původní zařízení však utrpělo v samém závěru 2. světové války a následnými událostmi, spojenými s konfiskací lichtenštejnského majetku. Část vybavení, včetně nejvzácnějších obrazů, byla majiteli odvezena již v roce 1943. Zámek byl na základě dekretů prezidenta republiky zestátněn v roce 1945.

V loveckém sále byly na konzolách z dubového dřeva umístěny vycpaniny – do dnešní doby se zachovali dva mořští orli - ptáci, kteří zde hojně hnízdili a v posledních letech se na jižní Moravu znovu vrací. Dále zde můžete vidět dřevěnou hlavu kozoroha a hlavu bájného zvířete – jednorožce. Roh jednorožce je zub mořského savce narvala.

Přes okno vidíme další schodiště, které nám spojuje přízemí s 1. i 2. patrem zámku. Tento pokoj jsme použili k prezentaci výjimečných praporů husarského pluku, kterému velel kníže Johann I. z Lichtenštejna a které jsou datovány rokem 1801. Jsou vzácné hlavně proto, že jsou dochovány jako neporušený celek s autentickou žerdí i nosným řemenem. Díky shodnosti obou praporů máme možnost porovnat rub i líc. Heslo na praporu: Pro Rege et Patria (Za krále a vlast). Johann I. byl výborný vojevůdce – už v mládí proslul v bitvách proti Turkům, později se účastnil i napoleonských válek - na které odkazuje obrazová výzdoba na čelní stěně pokoje. V rohu místnosti jsou malá dvířka, kterými služebnictvo přikládalo do kamen v dalším pokoji. Předpokojem vstupujeme do apartmá kněžny Františky.

Dámská ložnice je zařízena převážně v empírovém stylu. Empír poznáme např. podle zobrazených egyptských vzorů nebo podle odkazů na zvířecí říši – nohy postele nebo nočního stolku. Postel se některým návštěvníkům zdá příliš krátká, ale měří víc jak 2 metry. Psací stůl je replikou slavného kusu vytvořeného architektem Janem Danhauserem pro císařovnu Žofii Habsburskou. Jeho květinová výzdoba je součástí původního návrhu, stejně jako poklice, které ji nahrazují v zimním období. Na nočním stolku vidíme perleťový kříž s figurální výzdobou. Takovéto kříže byly v 19. století přiváženy z Mexika. Obrazovou výzdobu pokoje tvoří autentické kvaše malované Aloisem II. V 19. století malba patřila ke vzdělání a dobrému vychování příslušníků šlechtických rodin. Kněžna Františka velmi ráda vyšívala – dokladem toho je polštářek umístěný u kamen, který si vyšívala sama a je doplněný jejím jménem i knížecí korunou.

V čínském kabinetu jsou dochovány původní námětově zajímavé tapety. Jedná se o malbu na originální čínský papír, která je mimořádná tím, že je zde užito pro Evropu neobvyklého měřítka mezi postavami lidí, ptáků a květin. Umělecky hodnotná je i šperkovnice a váza z čínského porcelánu. Stylovou jednotu doplňují orientální drobnosti a osvětlovadla.

Výhled ze dveří nabízí alespoň krátkou informaci o nejbližším okolí zámku. V době, kdy vznikl renesanční zámek, byla u něj založena také zahrada, která byla od třicátých let 17. století přeměňována na velkorysý barokní park. Kníže Alois I. jej na konci 18. století rozšířil a přebudoval do klasicistní podoby a doplnil ho romantickými stavbami: čínským pavilonem, maurským domem a na hlavní ose zámku minaretem, zvaným též turecká věž. Architektem byl Josef Hardtmuth a stavba proběhla v letech 1797 až 1802. Nejisté bažinaté podloží si vynutilo zpevnění základů 500 olšovými kůly a 98 dubovými rošty. V prvním patře vzniklo osm sálů zdobených arabskými ornamenty. Věž má tři galerie.  Tato unikátní rozhledna je vysoká 59 m 39 cm a její stavba stála 1 mil. zlatých.

Vstoupili jsme do místnosti, která sloužila jako jídelna a k tomuto účelu byla projektanty zařízena. Na obou etažérech v rozích můžeme vidět cínové nádobí. Bohatě řezbou zdobený stůl v novogotickém tvarosloví se v případě potřeby doplnil bočními nástavci a z početného souboru židlí, jejichž ukázku zde vidíme, byl přinesen počet odpovídající počtu stolujících. Jak vypadalo v historických dobách zámecké stolování, vidíme názorně na obraze vpravo. Zachycuje svatbu Zikmunda z Ditrichštejna s krásnou Barbarou z Rothalu na vídeňském hradu 23. července 1515, na níž byly přítomny nejvyšší politické veličiny celé střední Evropy: císař Maxmilián, uherský a český král Vladislav Jagellonský, jeho děti Anna a Ludvík a další. 22. července 1515 došlo ve Vídni k mocenskému spojení rodů Jagellonců Habsburků, potvrzené zásnubami budoucího českého krále Ludvíka s Marií Habsburskou a Anny Jagelonské s Ferdinandem Habsburským.  25. července se pak uskutečnil rytířský turnaj, zachycený na druhém obraze. Benátské zrcadlo na stěně mezi okny - řezbář zde při tvorbě rámu napodobil barokní sloh, který používal často k výzdobě motivu akantové rozviliny. Při východu z místnosti si povšimněme klik dveří, které zdobí iniciály A – Alois II., F – Františka, L – rod Lichtenštejnů.

Kromě vyřezávaného stropu, jehož jednotlivá kazetová pole jsou zdobena prokrajovanými motivy z lipového a dubového dřeva a který je prvním dřevěným stropem zdejších reprezentačních místností, je nejvýznamnější pozoruhodností místnosti vřetenovité schodiště. Je z dubového dřeva, jeho jednotlivé díly jsou navzájem klíženy a spojovány dřevěnými čepy (bez užití hřebíků, šroubků apod.). Přebujelostí své výzdoby i elegancí tvarů patří toto řezbářské dílo k mistrovským pracem zde pracujících uměleckých řemeslníků z dílny Karla Leistlera. Schodiště bylo dokončeno v roce 1851. Motivy z rostlinné i zvířecí (ještěrka, ptáček, žabka) říše zdobící sokl zábradlí rozdílným pojetím rukopisu jasně svědčí o účasti několika řezbářů. Napravo od schodiště je křídlový oltářík ze slonové kosti a z palisandru. Ve střední části je opatřen genealogickým stromem Ježíše Krista. Obraz na čelní stěně malovaný počátkem 17. stol. chiarooscurem představuje sv. Eustacha. Jde o kopii obrazu Albrechta Dürrera z 16. století. Socha Nymfy z olova v arkýři svým pojetím navazuje na doznívající klasicistní tvorbu z počátku 19. století. Bohatě řezané zasklené knihovní skříně patří k výrazným slohovým článkům v prostředí romanticky laděného vybavení místnosti. Jejich obsah je cennou součástí lednického knihovního fondu. Jsou zde uložena obrazová díla o výtvarném umění, vydávaná ve velkých formátech od doby novoromantismu přes období křížení nejrozmanitějších slohů minulosti v celém 19. století, ve všech evropských jazycích. Na stole vidíme obal na rodinnou bibli Lichtenštejnů. Samotnou knihu si knížecí rodina odvezla na konci 2. světové války, na zámku se do dnešní doby zachoval pouze tento obal. Portál u východu z místnosti představuje jeden z nejzajímavějších architektonických detailů lednických interiérů. Portál i s dveřmi je propracován do nejmenšího detailu.

Zdejší trámový strop je z modřínového dřeva, obložení obou portálů a stěn z dřeva ořechového. Erbovní znamení v okenním výklenku představují části lichtenštejnského knížecího erbu. Orlice s ptačí hlavou je znakem knížectví slezského, orlice s dívčí hlavou představuje hrabství rietberské ve Východní Frísku. Tyto orlice můžeme vidět i na tapetách, nábytku atp. Polychromované erby na stropě patří spřízněným a spřáteleným rodům Lichtenštejnů. V zařízení místnosti si povšimněte zdejších kruhových stolů, které byly vyrobeny jako přesné kopie pozdně gotického stolu z r. 1506, vyhotoveného řezbářem Riemenschneidrem pro radnici města Würzburg. Obě brnění na konzolách mezi okny jsou z 16. století. Zvláštní pozornost si zaslouží tzv. maxmiliánské  brnění z 1. poloviny 16. stol. Brnění je ve všech částech s výjimkou plátů chránících lýtka, pokryto drobnými kanelurami, kde hra světel a stínů nahrazovala obvyklý dekor. Na krbu vpravo je soška známého minesengra 2. poloviny 13. století Oldřicha z Lichtenštejna v odění římského vojáka z tepané mědi a oceli. Obrazy v místnosti zachycují neznámé maltézské rytíře.  Prosklenými dveřmi se vstupovalo do palmového skleníku, který byl při zámku vybudován v letech 1843–45 na místě barokní oranžerie podle projektu Jiřího Wingelmüllera. Tato oáza tropického a subtropického rostlinstva byla ve své době považována za div techniky. Kovovou konstrukci skleníku dodala firma bratří Kleinů ze Sobotína na severní Moravě. Ve skleníku je pěstováno na 250 druhů a odrůd tropických a subtropických rostlin.

V tomto sále prohlídka zámku končí. Vyjdeme na zahradní terasu, odkud je možno vydat se na prohlídku malebných zákoutí parku. V samotném zámku ještě doporučujeme prohlídku ostatních okruhů a palmového skleníku. Procházkou zámeckým parkem je možno dospět až k minaretu, z jehož ochozů je překrásný výhled na rozsáhlou krajinu Lednicko-valtického areálu. Doporučujme také navštívit romantickou zříceninu Janova hradu a prohlédnout si další salety areálu.

Děkujeme za Vaši návštěvu!